Popis procesu
3D tisk kovů je aditivní technologie umožňující realizovat nové varianty návrhu, výroby a vývoje kovových součástí za velmi krátký časový interval. Možnosti 3D tisku vedly ke vzniku řady metod, které lze rozdělit v závislosti na použitém tepelném zdroji a formě přídavného materiálu.
Tepelný zdroj | Laserový paprsek | Elektronový paprsek | El. oblouk / plazma |
Metoda a přídavný materiál | |||
Tavení práškového lože |
|
|
|
Práškový nástřik |
|
|
|
Podávání drátu |
|
|
|
Tavení práškového lože
Tato nejznámější technologie 3D tisku kovových součástí využívá přídavného materiálu ve formě prášku, který je nanášen ze zásobníku v tenké vrstvě konstantní tloušťky. Následně dojde ke spojení jednotlivých zrnek prášku v selektivních bodech pomocí tepelného zdroje. Po spojení poklesne nosná platforma a celý proces se opakuje, až do vzniku hotové součásti. Při spojení práškových částic laserovým svazkem mluvíme o metodě DMLS či SLM. Při použití elektronového svazku se jedná o metodu EBM.
Práškový nástřik
Technologie práškového nástřiku nalézá uplatnění zejména při navařování na již zhotovenou součást za účelem obnovení její funkčnosti či zlepšení mechanických vlastností. Přídavný materiál je taktéž ve formě prášku, avšak rozdíl je v jeho distribuci. K té je nutný tzv. nosný plyn, který unáší částice prášku do procesní zóny. Právě tento fakt omezuje použití elektronového svazku jako tepelného zdroje. Známá a v praxi využívaná metoda LMD využívá k natavení materiálu laserový paprsek. Možností je využití i elektrického oblouku, respektive plazmy u metody PTA.
Podávání drátu
Hlavním pozitivem této technologie je vysoká produktivita a nižší náklady oproti technologiím předešlým. Tento fakt je dán právě přídavným materiálem ve formě drátu, ale také možností použití konvenčního vybavení pro svařování metodami MIG / MAG, TIG.